Technika se žene mílovými kroky kupředu a auta už jsou dnes schopná takových věcí, že naši prarodiče jezdící ve stodvacítce jako vrcholu tehdejší produkce by jen zírali. Proto jsme si už vcelku rychle zvykli na to, že auta často vyřeší spoustu problémů za nás. Sledují mrtvé úhly, udržují nás v pruhu. A dokonce si říkají i o výměnu oleje podle doby a jeho stavu. To dělají i americká auta. Co ale americká auta postrádají, je čidlo hladiny oleje. Mnoho dnešních aut toto čidlo má (a nejedná se o červenou olejničku, která se rozsvěcí, až když už je právě všechno špatně a motor nemaže!), ale u Mustanga (a to i toho “evropského”), F-150 a dalších amerik jej nenajdete. Proto všem našim klientům, ať už si u nás zakoupili vůz nebo k nám chodí “jen” na servis, důrazně doporučujeme pamatovat na důležitost kontroly hladiny oleje. A to nejlépe každých 1000 ujetých kilometrů.
Pravděpodobně není třeba připomínat, jak důležitou úlohu olej v motoru hraje, že bez něj dojde k zadření a totální zkáze motoru. Ačkoliv to třeba někomu z vás bude připadat úsměvné, neděsíme vás bezdůvodně, zkušenosti s tím už bohužel máme. Proto si jen ve stručnosti připomeňme, jak na to.
- Auto postavte na rovnou plochu, nestůjte v kopci.
- Olej neměřte za studena, ale také ne hned po dojetí. Olej má různé stupně rozpínání podle teploty a ideální pro měření je, aby byl zahřátý, ale těsně po vypnutí klíčku je ještě “rozházený” všude po motoru. Počkejte proto deset minut, aby stekl dolů do vany.
- Vytáhněte měrku a otřete ji. Je sice křiklavě žlutá, ale docela dobře se schovává, takže:
U auta s kompresorem je ještě více schovaná pod sáním, tedy:
- Zasuňte ji zpět a znovu vytáhněte a už víte výsledek. Ideální hladina je mezi dvěma body, v tomto případě tečkami. Takto vypadá ještě před otřením:
Nemusím připomínat, že problém není jen nedolití, ale i přelití přes maximum. Pak by se totiž hladina dostala až k rameni klikové hřídele. Olej se pak rozstříkne tam, kam se dostat rozhodně nemá a paradoxně potom začne zase chybět tam, kde být má.
